HLEDÁNÍ SÁMOVY ŘÍŠE (13/13)

V sobotu 28. února 2015 jsem se probudil v Bratislavě po dlouhé noční cestě vlakem, když ještě byla tma. Neváhal jsem a vydal se pátrat po posledním novověkém poselství. Shodou osudových okolností jsem si vybral právě hlavní slovenské město. I když to byla ve skutečnosti velká cesta – úplně do neznáma – jakoby výprava na jinou planetu. Nevěřil jsem, že zde potkám mimozemšťany, ale možná i na ně přijde dnešní den řeč.

Stanovil jsem si totiž jiný cíl, i když byl také hodně vzdálený a nereálný: Najít alespoň malinkatý důkaz o existenci Velké Sámovy Říše, protože právě Dunaj mohl být její nejjižnější hranicí.

Rychle jsem opustil bratislavské hlavní nádraží, neboť se zde nemělo cenu zdržovat, a tak se zakrátko objevil na ještě liduprázdném prostranství se vznešeným prezidentským palácem, který nedosahoval žádné velké výšky, ale rozpínal se pouze do šířky, což poukazovalo na skromnou sílu, nikoliv mocnou.

Stříbrná koule

Před palácem se nacházela obrovská stříbrná koule, v níž se objevil zlatý svislý pruh od vycházejícího slunce. Třeba mi tento sluneční paprsek pomůže roztát stříbrný ledový zámek zatím neznámého bratislavského poselství a snad najdu správný klíč k velkému tajemství světa.

Odebral jsem se dál ke starému městu a došel ke kostelu Trinitárov, kde nad vchodem držel anděl zlatou pyramidu s vševidoucím okem symbolem božího vítězství, jehož podstatou je trojjedinost. I když to není znamení, které hledám, protože bez pyramidy postavené na špičku nikdo posvátnou boží moudrost nenajde. Klíč ke kostelu jsem však nepotřeboval, byl otevřený a scházeli se do něj lidé na ranní mši, a tak jsem se jí také tiše zúčastnil s přáním o úspěch dnešní cesty. Zahájil jsem ji tedy svou tichou modlitbou a přátelským podáním ruky lidí v kostele, což bylo velmi milé hluboké gesto na uvítanou.

Nultý kilometr

Prošel jsem Michalskou bránou a ponořil se do ještě prázdných uliček starého města i malebného náměstí. Zastavil jsem se na nultém kilometru, ale nevybral jsem si žádnou cestu do vyznačených velkých měst, protože moje výprava už měla jiný jasný cíl. Z tohoto důvodu jsem stále sledoval svůj směr určený černým Kamenem božské moudrosti. Ten se totiž také zrodí pouze z nuly, a proto ho nikdy nemůže získat žádný mocný vládce, protože je příliš vysoko. Došel jsem až k Dunaji a rozhodl jsem se, že se projdu na jeho druhý břeh a zpátky.

„Netoužím procestovat celý svět, ale pouze z této krásné moudré planety, která se otáčí jako spravedlivé boží mlýny, přinést nejvzácnější předmět – Kámen Boží Moudrosti!“

Dunaj

Stál jsem nad Dunajem a díval se nejprve proti proudu velké řeky, přičemž jsem sáhl do své kouzelné brašny a vytáhl z ní první stříbrný prstýnek a vhodil ho na její dno. Věděl jsem, že moje láska pozemská se stala pouhou vzpomínkou a minulostí, kterou už odnesl čas

Na druhé straně mostu jsem se zahleděl po proudu Dunaje a vhodil do něho druhý stříbrný prstýnek, který poukazuje na mojí lásku nebeskou, která zůstane pouhým snem. Láska platonická je taky krásná, i když není o fyzickém kontaktu. Avšak je to reálná žena stejně, jako byla, je i bude věčně krásná a mladá Mona Lisa (Leonardova lilie). A právě proto miluji svou malou nebeskou orchidej. Není to pouze nádherný obraz, ale ukrývá se v něm mnohem víc. I když fyzický kontakt byl jen mezi štětcem a plátnem. Tyto dva prstýnky budou tak dlouho ležet na dně modrého Dunaje, dokud je nějaká moudrá žena nevyloví a tím najde odpověď i hlubokou podstatu této hádanky:

„Co se skrývá ve stříbrném prstýnku?“

„Tak jako Slunce Luně dává zlato, tak naopak Luna Slunci přináší stříbro. Jedině tak je to správné, protože dvě zlatá slunce ve vesmíru neexistují, ale Slunce a Měsíc – zlato a stříbro ano! A to je nebeský princip a hvězdná podstata opravdových vztahů, které vydrží na věky věků – jako láska Odyssea a Penelopy nebo třeba Persea a Andromedy.“

Zamířil jsem ke katedrále Svatého Martina, a přitom jsem minul sloup Svaté Trojice a uvědomil si, že vždycky bývá lepší mít slunce v zádech, než jít slepě proti němu. Jedině tak úspěch a bůh člověka neoslepí!

V katedrále jsem tiše poprosil Svatého Martina, aby Kámen Boží Moudrosti byl jako jeho bílý kůň – cestou míru, vyrovnanosti a pokory, což světu přináší pokrok a rozvoj, nikoliv chaos a zkázu. A také aby zahřál člověka u srdce jako jeho plášť.

Hrad Děvín

Odpoledne jsme již ve dvoučlenné skupině vyrazili na nejslavnější slovanský hrad Děvín, který se vypíná nad soutokem Dunaje a Moravy. Tato mocná pevnost, jehož sláva sahá velmi daleko do minulosti tak, jako místní velmi hluboká studna, která je studnicí slovanské moudrosti. Střežená dvěma věžičkami, kde dole pod nimi se rybář snaží chytit rybu. Jenomže k nalezení opravdové boží moudrosti (nemyslím tím vědomosti nebo zkušenosti) potřebuje člověk silnou víru pevnou jako tento hrad. I když svá největší tajemství už nevydá a zůstanou ukryta v mlčících skalách a hradebních zdech. Kámen totiž nikdy nepromluví!

Pochopil jsem, že se nacházím na nejjižnějším místě velkolepé Sámovy Říše, přičemž se vůbec nebudu rozpakovat označit ji velkým písmenem „Ř“. Její fyzická hranice nejspíš vůbec neexistovala, ale tipnul bych si, že jeho jméno bylo známé mezi třemi velkými řekami Rýnem, Vislou a Dunajem, a mezi Alpami a Tatrami. Samozřejmě že sám Sámo nemohl být všude, ale když někdo prokáže velkou statečnost a osvobodí slovanské kmeny od Avarské nadvlády, tak si to lidé dlouho vyprávějí a putuje to od ucha k uchu, přičemž brzy se to roznese široko daleko. Dokonce bych si zkusil odhadnout, kde leželo hlavní město (sídlo) Sámovy Říše. Žádné totiž neexistovalo. V té době slovanská města v podstatě ještě nebyla, ale jenom kmeny, osady a pevnosti. Sámo byl obchodník a později se proměnil ve válečníka a obchodníka, což vyžadovalo velké cestování než setrvávání na jednom místě. Ovšem svou cestu zakončil někde na východě slovanských kmenů daleko od francké říše, odkud údajně přišel.

„Na Světě se nachází mnoho „pyramid“. Existují velké i malé, pravé i levé, bohaté i chudé, a dokonce i prostřední. Avšak jen velmi málo lidí dokáže postavit pyramidu na špičku. Čímž se pak i obyčejný člověk stane velice vzácným, nikoliv mocným a jeho jméno zůstane v dějinách zapsáno na věky. I když i po Sámově smrti zavládla na sto padesát let historická mlha, kterou už nikdy nikdo neprokoukne. Slovanské kmeny si opět žily svým vlastním běžným životem v klidu, a proto nebylo o co bojovat a o co usilovat, dokud se neobjevila nová silná osobnost, král a pyramida, která znovu povznesla slávu slovanského lidu, přinesla rozkvět a tvořila pevnější hodnoty jako třeba rozvoj měst.

Bratislavský hrad

Po návratu zpět do Bratislavy jsem si vyšlápnul k dominantě města – čtvercovému hradu se čtyřmi věžemi, i když jsem stále viděl pouze tři. Bylo to velmi dobré strategické místo, z něhož bylo vidět široko daleko až za mohutnou řeku Dunaj, nad níž se vznáší neidentifikovatelný předmět:

UFO

Rozhodl jsem se, že prozkoumám poslední novověký symbol, přičemž jsem vůbec nečekal, že ve svém Kameni Mudrců budu mít i „UFO“ a „mimozemšťany“. V krátkém čase a ve správný čas jsem se ocitl na úžasné vyhlídce, z níž jsem měl celou Bratislavu jako na dlani. Byl to přesně načasovaný okamžik, kdy se nad obzorem mezi mraky objevil rudý kotouč s obrovskou zlatou skvrnou – a to podobnou jako jsem viděl ráno v kouli u prezidentského paláce.

Zadíval jsem se na čtyři věžičky Bratislavského hradu a věděl jsem, že vedle tří velkých věků – starověkého, středověkého a novověkého, tak existuje ještě čtvrtý věk, který všechny tři známé věky přežije, a jsou mu plně podřízené. Je to Atlantida – příroda sama, z níž člověk přišel a k ní se jednoho dne opět vrátí, až tedy pomine i třetí nový věk.

K tomu, abych objevil Atlantidu, tak se nemusím, za pomoci kouzelného prstýnku, proměnit třeba v mimozemšťana a prostřednictvím létajícího talíře odletět na jinou planetu či se přenést v čase. Úplně stačí, když zůstanu pozemským druidem. Jedině opravdoví druidové vědí, jak postavit pyramidu na špičku.

Měl jsem ještě dostatek času do odjezdu vlaku, a tak jsem si mohl ještě v klidu projít a vychutnat si atmosféru nočního osvětleného města.

A když jsem pak opouštěl Bratislavu a ve svém kupé uléhal ke spánku, tak jsem si tiše říkal, jestli to není škoda, že už je Kámen Mudrců dokončen, v němž se ukrývá třináct starověkých, třináct středověkých a třináct novověkých poselství. Byl jsem však už rozhodnut, že svůj Kámen Božské Moudrosti ještě zdokonalím o čtvrtá poselství z Atlantidy, jak mi poradila Delfská věštírna. Existují pouze její tři sloupy, tři pyramidy, tři korunovační klenoty a v pohádkách jsou jen tři přání, a tak si raději tiše půjdu za svým čtvrtým přáním. To byla moudrá rada z Delf, kterou jsem tam v roce 2013 obdržel. Místní věštírna moc dobře rozuměla přírodní moudrosti, čímž znala i tajemství věčného mládí i nesmrtelnosti, a právě z tohoto důvodu je tu s námi už více než 2000 let. Když mám teď ve svém Kameni Mudrců i UFO, tak snad se mi podaří dostat se do bájné Atlantidy a sepsat ještě její třináctero poselství dnešnímu světu.

Zpracováno v Táboře, dne 11. března 2015

Tomáš Vojta

www.atlantadia.estranky.cz