Jdi na obsah Jdi na menu

Tajemství ztracené Atlantidy (1/13)

TAJEMSTVÍ ZTRACENÉ ATLANTIDY

     Nastal čas vypravit se za dalším duchovním dobrodružstvím do malé vzdálené země uprostřed hor, kde se spojuje ovzduší severního a jižního Atlantiku. Kam jinam se vypravit hledat tajemství ztracené Atlantidy, než do malého knížectví Andorra uprostřed Pyrenejí? Jenomže do Andorry se člověk dnes snadno dostane, ale jak se dostanu do Atlantidy? Na to mi už cestovní plášť stačit nebude, protože na takovou cestu už budu potřebovat minimálně stroj času, abych z takové dálky přinesl již sedmý novověký svitek s poselstvím.

p1390572.jpg

     Dne 18. července 2014 jsem vyťukal kouzelná písmenka:

 

A T L A N T I D A

 

     …a za krátkou chvíli se ocitl v zeleném údolí mezi třemi horami symbolizující tři zcela odlišné národy, které spojuje jeden Vyšší cíl. Už počtvrté jsem se dostal do malého městečka ve výšce 1600 metrů ukrytém v podhůří krásných Pyrenejí. Na prostranství u kostelíku jsem se zadíval do údolíčka obklopeného zalesněnými horami a přemýšlel jsem, jestli se mi podaří najít tajemství Atlantidy a hlavně podstatu atlantské moudrosti. Jen abych zde nikdy neztratil správný směr a v pořádku došel k cíli.

Tři jezera

     Procházel jsem údolím Val de Incles, jehož louky pod svitem slunce zářily svou smaragdovou zelení. Vystoupal jsem kolem říčky Syscaró s vodopády a pestrobarevnými květinami na zelenou pláni s mokřinami a stoupal dál až ke dvěma jezerům, u nichž se krásně čerpala pyrenejská božská energie. Ostatním členům skupiny se moc nechtělo jít dál, ale přesto jsem nezaváhal a vyšlápnul si ještě ke třetímu jezírku. Vždyť trojka je vždy lepší číslo než dvojka, čímž nemám na mysli známku jako ve škole, ale něco mnohem hlubšího.

     Při sestupu jsem se tiše rozhlížel po květinovém království a porozuměl jsem, že říše flóry je nesmrtelná a nezávislá na civilizačním pokroku, ať už člověk žije v jakékoliv době od „bájné“ Atlantidy, přes Starověk, Středověk, náš Novověk v současnosti – a to i ve všech dalších budoucích staletích. Příroda je podstatou všech tří velkých věků a jejím moudrým zákonům Světa i Vesmíru se musíme všichni učit, protože jsou základem Velkého Díla Stvoření.

 

p1390624.jpg

 

A s touto myšlenkou jsem ukončil svůj první atlantský výlet.

Skleněná pyramida

     Druhý den jsem se ocitl v nejvýše položené evropské metropoli ve výšce 1012 metrů. Obrovské moderní město v údolí chráněno vrcholky hor jako mocné Atlantské hradby a její novověká moderna zase střeží malou historickou malebnou čtvrť, která skrývá drobné střípky starých časů, které nesmí být zapomenuty. Výhodné místo, které může skrývat místní skleněnou pyramidu, která vznešeně podpírá nebesa a v níž se odráží zlaté slunce. A tak jsem hned druhý den objevil další novověký symbol – „pyramidu ze skla“. Otázkou jen zůstává, zda jí někdo dokáže postavit na špičku tak, aby nespadla a nerozbila se? I tajemství atlantské moudrosti je velmi křehké jako samotná Atlantida, a proto musí být chráněno. Nezbývá než věřit, že dva mocné pokrokové státy nenechají zaniknout kouzlo a půvab malé země, ani se neztratí tajemství přírodní moudrosti, které znali jen staří Druidové – byť ti novověcí.

 

p1290496.jpg

 

     Když jsem se tak osaměle toulal rušnými ulicemi plných obchodních domů, spěchajících lidí i postávajících mladistvých popotahujících z cigaret, prý, voňavý dým. Posmutněl jsem, že o kousek dál se tísní nepatrná sláva starých časů, která dává světu víru žít, i dnes v moderní novověké době.

     „Kolik je dnes na světě lidí, kteří umí přečíst stará poselství a rozumět zákonům přírody, světa a vesmíru? Technický pokrok přináší lidstvu neomezené možnosti, o nichž si lidé ve Starověku i Středověku mohli nechat jenom zdát, ale zároveň ho i ničí. Ne tím, že by člověk fyzicky zanikl, ale tím, že chřadne jeho duše.“

Smaragdové údolí

      V úterý jsem vystoupal stezkou skrz lesy do Smaragdového údolí chráněné nejvyšší horou Coma Pedrosou podpírající modrou nebeskou klenbu jako silný Atlas. Hélios zářil v plné své síle, čímž se smaragdová deska blýskala v celé své kráse – tisíci či milióny smaragdy jako třeba ten malinký, co zářil na oranžové květině.

 

p1400104.jpg     p1400053.jpg

 

     Prošel jsem celým údolím, až jsem se zastavil u jednoho kamene, posadil jsem se, abych nasál smaragdovou energii. Vytáhl jsem z batůžku Svatou Knihu a křížek. Byl jsem rád, že jsem doposud nešel za kouzelným zlatým prstýnkem, který je symbolem slunce, které jen představuje úspěch, moc, slávu a vítězství jako cenné korunovační klenoty, protože pozemské zlato vůbec nehledám, i když je také velmi důležité v životě jako Nejvyšší Světlo. Objevil jsem totiž něco mnohem zajímavějšího zlatý kříž z města andělů a pět zlatých písmenek. I stříbro symbol hvězdné noci může mít mnohem větší hodnotu, pokud se vystaví slunečním paprskům, čímž pak září jako Měsíc, který nebere záři ostatním hvězdičkám.

     Položil jsem zde oba hodnotné předměty na Smaragdovou desku, čímž se spojilo zlato pozemské se zlatem nebeským, a tím dvojnásobně zazářilo. Věděl jsem, že pozemské zlato by bez zlata nebeského bylo jen velmi studené až mrazivé. Opravdová víra v Boha je mnohem víc než pozemské zlato, které je smrtelné, zatímco nebeské přináší božskou nesmrtelnost a je věčné. I kdyby Svět přece jen jednou potkala Apokalypsa.

p1400092.jpg

    Osaměl jsem ve Smaragdovém údolí, když v tom jsem pochopil, že na všech svých atlantských cestách jsem vyrazil mezi prvními a skončil mezi posledními. Vykročil jsem jako Alfa a nakonec se proměnil v Omegu. Tyto dvě písmenka ze Svaté Knihy mají velmi hluboký význam, být prvním i posledním, na začátku i na konci každé cesty.

Tři hory a tři údolí

     Na středu jsem se velmi těšil, až počtvrté uvidím tři krásná jezera Tristaina ležící ve třech údolích a nad nimi se vypínají tři mocné hory. V horách se ukrývá síla zvítězit, něčeho dosáhnout a naopak v údolích se nachází hloubka vody, lásky. Toto místo miluji, ani ne tak kvůli horám, ale ani kvůli údolím, protože okružní cesta, kterou zde procházím není o dosažení vrcholu hory, ale ani o cestou údolím. Je trochu náročný, ale i nenáročný. Hlavní však je, že se jde mezi třemi horami a třemi údolími jakoby to byla zlatá střední cesta.

     Když se člověk umí dobře podívat, tak právě zde může spatřit Davidovu hvězdu složenou z trojúhelníků symbolizující hory a údolí. Tři malé trojúhelníčky špičkou vzhůru vytvářejí tři místní hory a tři trojúhelníčky špičkou dolů znamenají tři údolí s jezery. Vzniklý šestiúhelník  uprostřed je potom okružní stezka mezi horami a údolími. A právě zde se nachází tajemný Kámen Moudrosti, který je spojen s výškou Nebe i s hloubkou Země. Není to však žádný pozemský drahokam ani meteorit z vesmíru, ale je to kámen, který má velmi moudrou filozofii pevnou jako skála, z níž vyvěrá pramínek přírodní boží moudrosti.

     Tři písmenka ve tvaru „A“ ve slově ATLANTIDA jsou vlastně tři hory, a když je obrátím, tak vzniknou tři „V“, která dohromady vytváří trojité „W“, které je silnější, než jednoduché „V“. To je neodvratný důkaz, že jsem na správném místě a že Atlantida opravdu existovala a je tu stále s námi novověkými lidmi.

p1400202.jpg

No, a teď mi nezbývá nic jiného, než se těšit na další den.

Trojská brána

     Čtvrtek byl náročnější výlet a tak dosažení trojmezí Portella Blanca, vyžadovalo trochu větší sílu nohou i lepší kondičku. Trojmezí hranic tří odlišných národů bylo ukryto za horou Pic de Engait o de la Menera, z níž už bylo vidět trojmezní sedlo. Dorazilo nás tam celkem sedmnáct, ostatním se tam už moc nechtělo.

     Opět jsem tam osiřel jako omega – zůstal posledním. Měl jsem tak čas v tichosti po rozjímat o Svaté Trojici, která je trojnásobnou bránou k nalezení smyslu života.

„Mír je potřeba mít ve svém srdci a opatrovat ho s láskou,

což dá člověku sílu žít a milovat tento krásný Svět,

jehož je Atlantida prapůvodní silou!“

*****

1. Když dosáhnu vrcholu mocné hory, tak nevítězím!“

 

2. „Když sestoupím do krásného údolí, třeba i Smaragdového, tak nevítězím!“

 

3. „A když do třetice dosáhnu trojmezí, tak ani zde nevítězím!

natrojmezi.jpg

Vítězství je jen velmi pomíjivé, protože každou horu, údolí i trojmezí budu muset opět opustit. Otázkou jen zůstává, kdy člověk opravdu zvítězí? Jenomže toto tajemství opravdového vítězství prozradím, až na konci tohoto atlantského příběhu.

Právě zde jsem pochopil, proč Trója byla nedobytná, neporazitelná a zničit ji dokázala pouze sprostá lest. Už vím, proč Achilles a Hektor byli nejslavnější hrdinové, neporazitelní a nesmrtelní, protože jim nešlo o vítězství, ale bojovali s mírem v srdci. A to je víc než vítězství.

Každý člověk by si přál být jako slavná Trója – silná, neporazitelná a nesmrtelná – ale jen málokomu se to povede. A přitom stačí jen velmi málo – nezvítězit, ani nechtít zvítězit.

Sroloval jsem svou vlaječku a vypravil se zpátky za ostatními. Cestou jsem přemýšlel o dnešním dnu a těšil se už na ten úplně poslední v krásné „bájné i reálné Atlantidě“.

Posvátné ticho

     Poslední den nás čekal výlet do jižní Andorry, nejníže položeného města Sant Juliá de Loria a odtud pak klikatý výjezd do malého zemědělského a starobylého městečka Fontaneda. Nebyl to už nijak zvláštní den, spíše nenáročné stoupání po lesní silničce i pěšinou. Nenacházel se zde žádný výjimečný přírodní poklad jako třeba „smaragdová deska“, protože zde už byla obdělávaná políčka, zelené pastviny a přirozené lesní porosty.

p1400489.jpg

     Spočinul jsem na terase turistické chaty Moixellare, kde jsem se posadil ke stolečku a tiše nerušeně se zadíval do zelené uklidňující krajiny. Poté jsem opět začal stoupat silničkou až na vrchol v průsmyku Coll de la Galina (1909 metrů). Nečekal nás tam žádný úchvatný výhled do kraje, ale jen prostý kamenitý vrcholek s výhledem na hraniční horu s vysílačem Bony de la Caubera (2051 metrů), která dává číslo osm – symbol vyrovnanosti.

     „Nezáleží na tom dosáhnout vrcholu nejvyšší hory a jen se pokochat pohledem z výšky do krajiny, ale naopak tam najít něco malého, i kdyby to měl být jen malinkatý motýlek u cesty. Právě zde jsem našel posvátné ticho a klid, což je důležité pro rozvoj míru v srdci, s nímž i boj souvisí, neboť bylo právě před bouří.“

p1400491.jpg

     No, asi se teď mocný Zeus bude zlobit, že jsem mu sebral z nebeského Olympu tajemství Atlantidy. Ale co, ať si hřímá a hudruje, ono ho to brzy stejně zase přestane bavit. Oblékl jsem nepromokavou bundu s kapucí a s úsměvem vyrazil zpátky dolů do Fontanedy doprovázen lijákem, blesky a hromy. Vždyť oni olympští bohové by se opět měli vrátit zpátky na zem mezi lidi – obyčejné smrtelníky a učit je božskému umění a třeba jim pomoci i k nesmrtelnosti.

     Ve Fontanedě jsem se zastavil ještě u kostelíku Svatého Michala, u něhož jsem ještě sám v tichosti poděkoval Bohu v prosté posvátné tichosti za Atlantské poselství. To už však opět vysvitlo sluníčko, přičemž jsem byl jako zázrakem opět suchý.

ukosteliku.jpg

     Nyní mi už nezbývá nic jiného, než přemýšlet o návratu z Atlantidy zpátky domů. I když se mi z této krásné bájné i reálné zemičky vůbec nechtělo. Když jsem se sem dostal skrz tři písmenka „A-A-A“, tak bych to mohl zkusit opět obráceně pomocí tří písmen „V-V-V“, která jsem vyťukal do „palubní desky“ svého „stroje času“. No, a pak už jsem se jako zázrakem ocitl zpátky doma v roce 2014, čímž jsem doopravdy zvítězil.

     Když jsem však usínal unaven po dlouhé cestě, ale šťasten, že jsem objevil Atlantský svitek s tajným poselstvím, a pomalu si nechal zdát sen o bájné zemi, tak jsem doufal, že se neprobudím v nějakém jiném budoucím století – třeba v roce 2222. Ale co, třeba i to bude jednoho dne možné. 

Slovo závěrem

     Jen moc prosím, pokud náhodou někde a někdy spatříte také bájnou a krásnou Atlantidu, tak to raději nikomu neříkejte, protože tuto zemi musí najít každý sám. Hlavně z důvodu, aby Smaragdová deska zůstala stále v bezpečí a byla chráněna samotným Bohem, aby jeho tajemství, včetně nesmrtelnosti, nemohl získat každý. Vždyť byla, je i bude velmi důležitá  pro výrobu Kamene Moudrosti, ať už se Alchymistou stane na Světě kdokoliv.

     Cesta do Andorských Pyrenejí byla uskutečněna 18.- 27. července 2014

     Zpracováno v Táboře, dne 16. srpna 2014

 

Tomáš Vojta

www.atlantadia.estranky.cz

 

Portrét

Statistiky

Online: 3
Celkem: 418126
Měsíc: 6930
Den: 117