Jdi na obsah Jdi na menu

Návrat z Atlantidy (13/13)

18. 5. 2015

NÁVRAT ATLANTIDY
Andorra, SOBOTA, 18. července 2015

Dne 18. července jsem přijel do malého městečka El Serrat, ležícího ve výšce 1600 metrů v severní části andorrských Pyrenejí, avšak se zpožděním. Sice jsem věděl, že si tento den moc neodpočinu, i přestože byla sobota, ale pracovat jsem tento den taky nemusel. Sabat se ctít musí, a proto na tiché rozjímání a malou modlitbičku bylo času dostatek.

elserrat.jpg

El Serratská Niagára

Steskem v srdci jsem se, daleko od domova, zastavil a spočinul u El Serratské Niagáry, vodopádu, který sice není nijak veliký a jeho voda nespadá do žádné bezedné hloubky. Avšak i tak, jako tulák starý, jsem si zavzpomínal na svou první lásku. Naštěstí mi však vášeň v srdci nehoří, a tak mohu klidně spát a snít o lásce nebeské (platonické), která člověka drží nad vodou. Uvědomil jsem si, že božskou lásku k tomuto krásnému a úžasnému Světu mi žádné Zlo vzít nemůže.

El Serratská Archa

Všiml jsem si, že se blíží bouře, a tak jsem se přesunul k místní El Serratské Arše, kostelíku Saint Pere, který nedosahuje žádné velké výšky, ani šířky a dokonce ani noblesy, ale naopak je tu klidné místo k rozjímání a meditaci. Nachází se zde nízká zídka, z níž se naskýtá pohled na jižní údolí, kterým protéká říčka severní Valira, která je hlavním zdrojem vody celé malé horské zemičky. A navíc zde roste jeden posvátný strom – nazývám jej „frňákovník“ – pod nímž rád sedávám a odpočívám. Má velmi vzácné plody, a proto by se taky mohl jmenovat „jablkohruškovník“. Pokud by se mi podařilo toto zakázané i nezakázané ovoce moudře využít během následujících šesti vyšších dnů, pak bych dokázal porozumět přírodním zákonům Světa i Vesmíru – a tím vlastně neodporovat vědě ani křesťanské víře. Stačí, když budu ctít sobotu, jak současnou nultou, tak i budoucí sedmou, která nás teprve čeká a samozřejmě vytrvale pracovat a projít šesti tvůrčími dny Hospodinovými. Položil jsem si však otázku, zda se mi podaří je duchovně i světsky obhospodařit.

PRVNÍ TVŮRČÍ DEN HOSPODINŮV

Grau Roig – Pig dels Pessons, NEDĚLE, 19. července 2015

„Na počátku stvořil Bůh Nebe a Zemi! Vyšší moc (boží láska) povolala Nebe a Zemi v život z temné, nehybné a mrtvé hmoty Vesmíru. Nebyla to síla, protože jí je jedno, kam dopadne či co způsobí – je zkrátka slepá. Ani náhoda, neboť ta nedokáže vytvořit přesný řád.“

„Země však byla pustá, prázdná a kamenitá, zahalena věčnou tmou. A pak veliké, mocné a ohromující Slovo zaznělo prvého dne z úst božích – „Buď Světlo!“ Bez něho by   na Světě nebyl možný žádný život. A tak jeho velká láska dala svítiti šesti velkým světovým dnům nad naší planetou, které jsou hlubokou podstatou tohoto Světa.“

„A Bůh pak nazval Světlo dnem a Tmu nocí, a nastalo ráno i večer, den prvý.“

2.jpg

S těmito prvními tvůrčími myšlenkami Hospodinovými jsem stoupal nehostinnou kamenitou stezkou vzhůru k hoře Pessons (2864 m), přičemž součet těchto čísel poukazovalo na dvacátou tarotovou kartu Božího Soudu a zmrtvýchvstání, což bylo podstatou dnešního prvního dne.

Nacházela se zde spousta jezer a jezírek, a díky nim jsem věděl, kde hledat Boha a jeho hlubokou moudrost. Na vrcholu jsem se rozhlédl po hornaté krajině a pak jsem natáhl ruce k nebi tak, jako bych chtěl obejmout celý Svět svou velkou boží láskou. Když v tom najednou celý pustý kraj zalilo sluneční Světlo. Podivuhodná jasnost začala od té chvíle svítit. Tmy a stíny prchly. A putující zemská koule se koupala v zářícím moři Světla. Dalo mi to novou povzbuzující sílu pokračovat k dalším Hospodinovým tvůrčím dnům.

7.jpg

(pozn. Autora: „Člověk na obrázku není Ježíš Kristus ani se ho nesnaží symbolicky zpodobnit, neboť se jedná o První Tvůrčí Den Hospodinův, a to znamená, že se ještě nenarodil a dlouho ještě nenarodí.“)

DRUHÝ TVŮRČÍ DEN HOSPODINŮV

Andorra la Vella, PONDĚLÍ, 20. července 2015

Druhý den jsem se vypravil na opačnou stranu, ne na horu, ale do údolí. Hory patří Bohům, zatímco údolí pouze lidem. V horách se ukrývá jedinečnost a nesmrtelnost, zatímco lidé jsou jen obyčejní smrtelníci. Ve městě se každý snadno ztratí v davu – občas se ovšem najde Bohem osvícený jedinec, který získá od Bohů ohnivé tajemství nesmrtelnosti a vynikne nad ostatními jako Katalánec Salvador Dalí.

4.jpg

„Velké Dílo čekalo na druhý Vyšší den Světa, protože ani tento den nebyl pro mne běžný a obyčejný jako pro ostatní lidi, ale opět osvícený Bohem. Nad horami se nachází modrá obloha s obláčky, mraky a vzduchem. Dole pod horami v hlubokých zemských dolinách se objevily oceány, moře, jezera i rybníčky. Právě tento den nastalo oddělení vod, co se nacházely nahoře – od těch, které jako déšť padají dolů a sytí údolí, rokliny a propasti. Hory jsou pak jakýmsi mostem mezi vodou z Nebe a Zemí.“

„I učinil Bůh oblohu a oddělil vody, které byly pod oblohou (pod zemí), od těch nad oblohou (nad vzduchem).“

Byl to veliký důležitý okamžik ve vývoji Světa. Slunce nestačí k tomu, aby přinesla Zemi život, radost a štěstí, což může získat jenom z nebeské vody, která naplní malinkaté louže i obrovské oceány. Docházelo tedy k očistě Světa pomocí deště, který omýval hory a sytil údolí. Vody nahoře i dole! Mezi nimi hradba vzduchu. Nastalo tak Nebe!“

„Vzduch i voda jsou velmi zranitelné živly – dají se snadno znečistit a zkazit. Jsou křehké jako skleněná pyramida, nikoliv pevné jako hora!“

9.jpg

S touto podstatou druhého božího dne jsem se ponořil do léčivé lázeňské vody a přitom dýchal osvěžující horský vzduch. Věděl jsem, že stejně jako tento den ráno začal, tak musí i nutně skončit. Nastal den druhý – a bylo jitro i večer.

TŘETÍ TVŮRČÍ DEN HOSPODINŮV

Vall del Madriu, ÚTERÝ, 21. července 2015

V úterý, třetí vyšší den, jsem se vypravil na strmý výšlap do krásného jižního údolí, chráněného vyšší mocí „UNESCO“. Kráčel jsem okolo říčky Perafita s vodopády a květinami. Věděl jsem, že jsem na správném místě i v čase, tedy v den, kdy Bůh stvořil přírodu a rostliny, a díky tomu se Země zazelenala. V první polovině dne jsem si uvědomil podstatu souše, sucha a horka, takže výstup byl opravdu náročný.

2.jpg

V rozlehlém údolí Perafita se pásli andorští bizoni jako někde daleko v amerických prériích. Došel jsem až do další rozlehlé doliny Claror s jezerem Estany de la Nou. Přírodou a rostlinami dal Bůh v tomto Dni Světu duši křehkou jako motýlek, ale bez vody by se proměnila v pouhou poušť se suchými stromy. Naštěstí se díky vodnímu činu, dešti, opět zrodí a ožije jako motýl vylíhnutý z kukly. A tak se v druhé polovině dne stalo něco zázračného. Bůh vzal vodu pod oblohou a vyzdvihl je nad Nebe, čímž se spustil silný liják doprovázený blesky a hromy, které jsou silnou láskou božského srdce. Když je člověk opatrný a v bouřce nespěchá, tak se ve velké vodě neutopí, ale naopak zaleje rajskou zahradu světa i lidské duše. Byl to vznešený tvůrčí skutek Hospodinův:

„Oddělení souše od moře, a pomocí deště stvoření zelené přírody!“

Při sestupu jsem se mohl radovat ze zeleného a kvetoucího kolem sebe, a vnímal vůni rozvíjejícího se Světa. Bylo to dobré, užitečné a osvěžen jsem pochopil podstatu dalšího vyššího dne, přičemž i tento den měl své ráno i večer. Byl to den třetí.

ČTVRTÝ TVŮRČÍ DEN HOSPODINŮV

Ordino Arcalís, Pig de Creussans, STŘEDA, 21. července 2015

I tento den byl Vyšší, ne všední, i když jsem se nevydal na žádnou dlouhou túru, ale jenom na krátkou. Vydal jsem se na horu Creussans (2679 m) nahlédnout do francouzských Pyrenejí. Netrvalo dlouho a rozhlížel jsem se po kraji na andorské i francouzské jezero, na hory obklopené mráčky a vlastně i na celý Svět. Nahoře jsem přemýšlel o Hvězdách na Nebi i na Zemi. Kdo v nich umí správně čísti, tak porozumí jejich tiché a jasné řeči, a mezi miliardami bludných kamenů dokáže nalézt opravdový Kámen Boží Moudrosti, který není z ryzího zlata, ale i tak je stejně cenný jako tři korunovační klenoty, protože pochází od tří králů K+B+M. může to však být jen někdo, kdo jde tiše za svým čtvrtým přáním a netouží v životě zvítězit. Zkrátka být jako temná hvězdná noc.

„Hvězdy stvořil Bůh: jsou to malá světýlka na nebeské obloze, dělí den a noc, a jako tajná znamení označují dny, měsíce, roky i staletí. Sviťte i nadále na hvězdném Nebi, osvěcující Zemi a ukazujte lidem správnou cestu! Učinil tedy Bůh dvě veliká světla – zlaté  a stříbrné. Z pohledu Země mají obě dvě stejnou velikost, akorát jedno vytváří větší záři, než druhé. Jedno panuje dnům a druhé nocím, a přitom nezapomněl ani na malé zářící hvězdičky. Rozdělují tak Světlo a Tmu.“

Tento den jsem měl dost času tiše sedět a rozjímat o tom, co mi hvězdy (nebeské i pozemské) – tajná znamení – chtějí říct. Večer za mnou přišla liška, které jsem svěřil své hvězdné tajemství jako moudrému strážci pyrenejských lesů. I tento den měl své jitro i večer. Byl to den čtvrtý.

liska.jpg

PÁTÝ TVŮRČÍ DEN HOSPODINŮV

Estanys de Montmantell, ČTVRTEK, 22. července 2015

Ve čtvrtek, v pátý velký den, jsem se vypravil ke třem jezerům Montmantell, která ani v horkém létě úplně neroztají. Na tento den jsem se obzvláště těšil. I když Svět už byl modrý  i zelený, tak mu stále něco chybělo – zvířata (fyzický život a pohyb). A tak jsem pevně věřil, že něco ve Smaragdovém údolí něco objevím. A hle při výstupu k jezerům se přece jen v trávě něco mihlo, zašustilo a zazářilo třemi barvami – modrou, zelenou a červenou. Krásně zbarvený brouček si kráčel  pěšinou na nějaký svůj vrchol nebo do svého údolí. Bez živočichů by Svět byl pouze ledový a mrtvý, ale díky nim se stal živým, hravým a radostným – na zemi, ve vodě i vzduchu – a to na horách i v údolích. Odpočinul jsem si u tří jezer s blankytně modrou, čistou a ledovou vodou. I když jsem věděl, že na odpočinek ještě není čas, protože zbývá ještě šestý tvůrčí den. A tak jsem vystoupal ještě o něco výše až k francouzské hranici, kde jsem mlčky požehnal tomuto předposlednímu velkému Dni.

„I stvořil Bůh veliká zvířata i drobné živočichy, které daly Světu život a pohyb. Naplnily svou životní energií zelenou zemi, tmavě modré vody i světle modrá nebesa. Svět tak byl radostnější a šťastnější.“

brouk01.jpg

Byl jsem spokojený, že i tento velký nevšední den jsem směl prožít a věděl jsem, že to bylo dobře. A také tento den měl své ráno i večer, začátek a konec. Byl to den pátý.

ŠESTÝ TVŮRČÍ DEN HOSPODINŮV

Vall (údolí) de Sorteny s druhou nejvyšší horou Andorry Pic de L´Estanyo (2915 m),

PÁTEK, 23. července 2015

Znal jsem už tajemství pěti velkých dnů Boha-Stvořitele Světa, ale stále mi ještě poslední den chyběl – ten nejpodstatnější. Šestý Den – stvoření člověka. Chyběl totiž někdo, kdo by Světu vládnul i bez boží přítomnosti. Když zrovna Bůh chyběl, protože ani On nemohl být všude. Kdo tedy bude vládnout pozemskému ráji? S touto otázkou jsem se procházel rozkvetlou zahradou plnou života a mířil ke Stříbrné hoře, pod kterou se nacházelo Stříbrné jezero. Stoupal jsem tedy vzhůru k vrcholu druhé (tedy stříbrné) nejvyšší hoře Andorry. Když v tom jsem si všiml dvou lidí – muže a ženy. Mladých, krásných, volných, hravých, šťastných a bezstarostných, jak s hlavou v oblacích a nohama na zemi kráčejí vstříc stříbrnému tajemství Jezerní hory.

17.jpg

„Stvořil tedy Bůh první dva lidi z hlíny Země a vdechl jim do tváře dech života z Nebe!“ (Pozn. Autora: hory totiž spojují Zemi s Nebem, a toto tito dva lidé, byť nevědomky, spolu v Andoře dokázali.)

Bůh-Stvořitel se opravdu nemusí za své Velké Dílo hanbiti, ani před žádným velkým bádáním se rdíti – a já se taky nemusím za svůj Kámen Boží Moudrosti, v němž je ukryta moudrost atlantská, starověká, středověká i novověká, se stydět. A už vůbec ne za Svaté Písmo, které je krásné, božské i reálné. I když všem ateistům i příslušníkům cizí víry utajené.

Bůh tak učinil člověka k obrazu svému, aby rozumem i srdcem panoval nad vodními živočichy, nad nebeským ptactvem i nad pozemskými zvířaty – zkrátka nad celým Světem.

První lidé měli být podle Boží Prozřetelnosti nejvyšší důstojností Světa a jasný zářící vrchol všeho božského stvoření šesti tvůrčích božích dnů – tedy závěrečný kámen boží moudrosti (nebeské i pozemské tvůrčí činnosti). Žehnám tedy ze Stříbrné hory prvému krásnému páru dvou lidí novověkého Světa, přičemž jsem za nimi dlouze hleděl, než zmizeli za obzorem.

„Můžete dělat všechno, co se vám líbí a jíst ze zahrady ráje vše, co máte rádi. Jen nesmíte ničit a zabíjet jen tak pro zábavu, ale pouze pro potravu. To první je hřích! A hlavně nesmíte jíst zlaté zakázané ovoce ze stromu poznání, protože jinak přijde pád prvních lidí! Ze stromu poznání můžete utrhnout pouze to, co je stříbrné a není kulaté!“

tom.jpg

A viděl jsem, že všechno, co jsem za tento boží velký tvůrčí týden učinil, tak bylo velmi dobré. Bylo opět jitro i večer, den šestý.

SABBAT

Sant Perre, SOBOTA, 24. července 2015

Byla sobota a Velké Dílo dokonáno. Tento den jsem už nic nemusel a ani vykonávat žádnou práci, ani tu božskou, neboť šest vyšších tvůrčích dnů skončilo. Odebral jsem se jako před týdnem do samotného srdce El Serratu ke kostelíku, abych také požehnal sedmému dni  a odpočinul si po své fyzické a hlavně duchovní práci. Po šest velkých dní jsem tvořivě hledal rozséval věčné zázraky Světa. Sedmý den však Bůh odpočinul od všelikého díla stvoření. Posvětil tento den, požehnal mu a vyhradil ji za den rozjímání, modlitby. Tento den by s Bohem mělo odpočívati veškeré stvoření, všechen život i činnost. Odložit tíživé pozemské starosti a v otevřené knize sledovat zázraky přírody, světa i života. Promítnout si v mysli celý Boží Týden. Sobota však není pouze dnem Boha, ale ustanovil ji i pro člověka. Tento den mohou lidé pracovati a vykonávati činnost, ale jenom jako pro radost či hlubší smysl, aby v rušném životě všedních dnů nezahynulo jeho smrtelné tělo a nechřadla jeho nesmrtelná duše. Byl to den hledání pokoje a míru v srdci.

sabbat.jpg

Načerpal jsem tedy svěží dech i sílu k novému lepšímu životu. Povznesl jsem tedy svůj zrak k pozemským i nebeským hvězdičkám a potichu přijal první i nejvyšší zákon tohoto Světa:

„Šest dnů budeš pracovati na Božím Velkém Díle. Avšak sedmého dne v sobotu je Den Pána tvého Boha, v němž nemáš konati žádného díla!“

Nezbylo mi tedy už nic jiného, než zase opustit Atlantidu, přičemž jsem se zadíval z okna a mlčky se loučil s vrcholy Pyrenejí, a k tomu si připomněl, připustil malou vzpomínku:

„Zbyl mi totiž ještě jeden nejvzácnější poklad od Stříbrného jezera – vzácný motýlek, jasoň červenooký, kterého mi seslal sám Apollón – bůh slunce, jasu, světla a pořádku. Věřím, že mi přinese štěstí, neboť i on je zranitelný a na vymření jako celá Atlantida, jejíž součástí je i člověk. Nemohl jsem se ho ve skutečnosti fyzicky dotknout, aby mohl dále svobodně létat a svým božím světlem chránit tajemství krásného a úžasného Světa. Byl duší celé Atlantidy.“

jason1.jpg

PÁR SLOV ZÁVĚREM

Po dvaceti hodinách jsem se probudil opět v Praze, reálném velkoměstě, a jakmile všichni zmizeli do svých domovů, tak jsem si uvědomil:

I přestože jsem získal sedm statečných i sedm čarodějnic, tak nakonec vyhrálo pouze pár vesničanů.“ Jedině oni doopravdy dobyli Stříbrnou Jezerní horu, kde jsem se pod ní potopil a vylovil kouzelný meč Escaliber. Dar od Jezerní královny. Akorát jsem si říkal, jestli není škoda, že už je Kámen Boží Moudrosti hotový. Když v tom jsem si vzpomenul na Svaté Písmo a na Proroky:

„Kdo byl jednou nazýván a považován za věštce, tak může být v budoucnu i Prorokem.“ Zkusím tedy sepsat svá křišťálová poselství z mojí kouzelné koule a proměnit se v píšícího Proroka.

Zpracováno v Táboře, dne 22. srpna 2015

Tomáš Vojta

www.atlantadia.estranky.cz

Portrét

Statistiky

Online: 1
Celkem: 418325
Měsíc: 7039
Den: 239